Marcela Burdová

Narozena 26. 4. 1957 v Praze - Podolí, malířka a výtvarnice, členka divadla Sklep.

Marcela, dítě s tužkou a pastelkami, svá první učňovská léta začínala spolu s Tomášem Hanákem na základní škole ve výtvarném kroužku. Následovala studia na gymnasiu. Zde si pod odborným a hluboce lidským vedením prof. Libuše Vraštilové rozšiřovala výtvarné obzory .S ní a s dalšími spolužáky např. Davidem Vávrou a Vítězslavem Fejlkem realizovali architektonický projekt  Město budoucnosti  na spořilovském sídlišti.

Do gymnaziálního období spadají také začátky divadla Sklep, které začínalo ve skutečném sklepě babičky Davida Vávry na Dobešce. Zde se všichni zainteresovaní spolužáci a kamarádi stávali herci, autory a výtvarníky v jedné osobě. Marcela současně absolvovala výtvarné kurzy u prof. Nedvěda. Po maturitě sice nastoupila na Vysokou školu zemědělskou - obor meliorace, kterou absolvovala v roce 1981, ale význam pro její další směřování mělo nejen účinkování v divadle Sklep, ale také mimořádné studium scénického výtvarnictví na pražské DAMU (v letech 1982-1985). Zde se setkala s doc. Oldřichem Smutným, profesorem malby, který měl velký vliv na její malířskou tvorbu, a který zůstal jejím mentorem dodnes. Počátkem osmdesátých let se také seznamuje s Karlem Valtrem - další významnou osobností české krajinomalby a s ním konzultuje svoji tvorbu. Během studií také došlo k blízkému propojení generačních "hledačů" východiska z šedi socialistické kultury, jejichž aktivity - divadlo, výstavy, 8 mm filmy, majálesy, cestování, sportování - později přerostly do hnutí "Pražské pětky". Většina "Sklepáků" udržuje tyto již tradiční aktivity i se zapojením svých rodin dodnes.

Marcela pro divadlo vytváří scénografické návrhy. Vedle toho se kreativně podílí na mnoha dalších realizacích a aktivitách. Spolupracovala s Ondřejem Trojanem na výtvarném ztvárnění absolventského filmu Krocan s nádivkou a klipu Písničky divadla Sklep. Je autorkou výtvarného zpracování pozadí Dobrého rána pro Českou televizi a znělky hudebního pořadu. Od počátku devadesátých let spolupracovala s Kryštofem Trubáčkem a jeho Mařížskou keramickou dílnou jako výtvarnice a autorka malby na keramiku. Věnuje se pedagogické práci - ve studiu Haf, v atelieru Grebovka, Hobby centru a od roku 1999 vede a organizuje výtvarné a keramické kurzy pro občanské sdružení Sklep sobě v divadle Dobeška. Od roku 1993 spolupracuje jako externí pedagog výtvarné výchovy na Mezinárodní Škole Praha (ISP) a účastní se organizace mimoškolních aktivit studentů ISP zaměřené na poznávání české kultury. Organizovala a podílela se na realizaci výtvarných projektů v Českém centru ve Vídni. Dnes se věnuje  organizačnímu a dramaturgickému dohledu výtvarných a výstavních aktivit v divadle a Studiu Dobeška.

Přes všechny tyto různorodé činnosti Marcela zůstala malířkou. Letní prázdniny trávené v krajině Křivoklátska a pozdější objevení krajiny Jižních Čech ji přivedly ke zkoumání možností krajinomalby. V tomto procesu byl důležitou osobností její učitel Oldřich Smutný, jeden ze zakládajících členů výtvarné skupiny UB 12, který Marcelu přivedl ke kontemplativnímu způsobu malby. Seznámil ji také s jihočeskou krajinou, poskytující široké obzory od pastelových barev polí a luk až k temným odstínům Šumavy. V Jižních Čechách vznikaly Marceliny první ještě studijní práce malované temperovými barvami, zaujaté oblaky, kterých si Marcela všímala zobrazených i ve tvarech průčelí jihočeské architektury. Pozdější pobyt v přírodě s jejími třemi dětmi v okolí Volyně ji rozkryl další motivy a zaměřil k detailu louky a trávy. Současně se vracela k tématům oblak, horizontu, cesty a kopce. V té době pro sebe objevila suchý pastel, který dodnes v její tvorbě převládá. Marcele poskytl možnost vystihnout měkkost otevírající se krajiny a zachytit jemné přechody odstínů a odlesků pastelových barev v krajině. Obraz tak vytváří komplexní celek, v němž z konkrétní krajiny zůstává jen esence, a malba Marcely Burdové se posouvá k abstrakci. Zatímco mistři abstrakce, jako Piet Mondrian nebo u nás Karel Malich či Zdeněk Sýkora, kteří vycházeli z krajinomalby, šli důsledně dál až ke geometrickým znakům, Marcela Burdová zůstala u charakteru senzitivně zobrazené krajiny, sic redukované do opakujících se schémat. Nejradikálněji abstrahovala mírně kopcovitou krajinu Křivoklátska v okolí Chříče, rodiště matky, kterou opakovaně redukovala do tří pruhů. Barevné jemně odstínované pruhy v sobě odráží stopy barev jako se odráží barvy v krajině. Naproti tomu v horských krajinách se opakuje motiv průrvy mezi kopci nebo jen náznak cesty vedoucí za horizont. Všechny obrazy Marcely Burdové táhnou diváka za horizont, za horizont  běžného vidění.

Marcela Burdová opakovaně vystavuje společně s přáteli Davidem Vávrou a Jitkou Hilskou.  K jejich společným záměrům napsala: K výtvarnému setkávání s Davidem Vávrou, Jitkou Hilskou a v poslední době i s Vítězslavem Fejlkem nás vedla touha se smysluplně potkat a poznat další krásná místa naší země a podělit se o ně s našimi společnými přáteli. Všichni vystavující se výtvarným uměním v různých podobách zabývají a pojí je dlouholeté přátelství.

autor: Adriana Primusová, duben 2008

nahoru